Svět má hodně barev a podob. I ty jednou najdeš ten svůj.

(Anton Hirsch - kniha III.)



Za hvězdama

smích mizí a schází
mizí nám do neznáma
sny ráno pomalu blednou
pláčou za hvězdama
ledový vítr když fouká
do ticha měsíc zpívá
touhy se míjí než odplynou
pláčou za hvězdama
snívám - mé ticho svádí
blíž a blíž je splín
něco se stalo s náma
naděje plují a ulétnou
pláčou za hvězdama
lásky dávno ztracený spí
když měsíc vstává
lásky mé se toulají
sní za hvězdama
spím noc dlouhou
nikdo se neozývá
kde jsou mý lásky ztracený
pláčou za hvězdama
oči mám slaný a pálí
měsíc mám na kolenou
hladím ho a zase nashledanou
tajemství naše je stálý
snívám a mám smích v náručí



Obrazy v mlze

naše léto nemá sílu
vlahý vítr fičí jako severák
kouzelné obrazy mizí
tvoje oči přestávají hřát
zas někam utíkáš - utíkáš
bílá síť utkaná z mlhy
polehounku klesá mezi naše já
já - si žiju opodál
já - jenom tak opodál
studí podzim listí padá
na jaro si můžeme jen vzpomenout
tmavým lesem nepronesem
obrazy co zbavily se pout
zas někam utíkáš - utíkáš
cizí víla plody sbírá
drahý kov
co nemohli jsme utrhnout
zhasínám poslední touhu nevinnou
v obrazech mlha se válí
já usínám pod sítí ráno
a ty sám
utíkáš dál a to pálí



Já vím

dnes nemám křídla ptáků
já mám blbej den
večer trochu prima máku
chvíle tají běží sen
zahání mý hořký splíny
nocí hoří závoj víl
tiše věřím a já šílím
že jsi tady u mě byl
já vím co tohle znamená
pár chvil co lásku tají
já vím nebudu studená
pár chvil které se zdají
nejsem žádná ta dáma
ale mívám něhy dost
a tak zlehounka se pouštím
na dlouhej a křehkej most
ráda po ránu sním vím žes tady byl
po ránu sním vím žes tady byl



Stíny

vím o stínu za sebou
vím že smůlu nosí odhaluje tvář
je to sen sním ho já
hledám sílu ztracenou
vychutnávám horké víno
nechci svatozář
sním obracím kalendář
za noci v něm hledám
touhy prosívám
touhy mám když si já
dávám hlavu na polštář
upíjím tě jako víno moc už nezbývá
sám na poušti soudných dnů
mívá smích co mizí s ránem ubývá
byl to sen a tak já
do obrazu nočních můr
vylévám to smutné víno
než ti zamávám
mávám a ty tušíš
mé touhy dlouhých snů
mávám a ty tušíš když chodím spát



Nejsi můj

dám si čaj a můžu mít blínu co to dá
ervín junior se prej blbě potlouká
sestra z loun je supr
civí jako tambor zlý
zdejší rom tu sahá holkám
někam do sukní
nejsi nejsi můj fakt
nejsi nejsi můj fakt
vyndej zandej mele hubou
a poulí bulvy saracén
hlásí bouli jeden malej
ale už taky kretén
moudrý khon tu vypil klidně
odpolední sářin čaj
olin nos těší se taky
na upatlanej nosí ráj
ale ne nejsi můj
ale ne nejsi můj



Čekám na tvůj prám

smutek zmar a mráz
závoj v duši mám
závoj prázdných dnů
hlídám prázdný stůl
kde svíce jenom půl
zhasíná ráno s tmou
hlídám víru svou
a pálím svíci stou
a nechávám si zdát
vím že když jsi sám
můžu na tvůj prám
a líbám tvoji tvář
dám ti krásný sen
vyplouvá tvůj prám
dám ti krásný sen
čekám že jsi sám
sbírám střípky snů míjím stíny dnů
tak málo je mi vším
nechci se už bát sny se plní snad
usínám s láskou svou



Náhodou

usíná s ránem
v nocích dlouhých něhu dává
dlaně spíná
obléká lásku do snů když se svléká
oči spí to bývá
bývá tak náhodou bývá tak náhodou
bývá tak náhodou bývá jen náhodou
osudí míchá jemný písek který bolí
co tak bolí
to míchá víru všem dnům
když se stmívá
duše spí to bývá
bývá to bývá náhodou bývá
to bývá náhodou
bývá to bývá náhodou když se stmívá





Spěchám do tvých snů

vůbec neváhej
naši novou cestu znám
smutná láska se přejí
svojí lávu ledu dám
byl jsi králem mým
blízký ale nepoznán
jen mě ber že tak sním
že dávám co chci
nemám utkaný řád
dávám do stínu lávu nést
dávám
dávám tou lávou tavit ledy
dávám
vůbec neváhej
naší novou cestu znám
smutná láska se přejí
svoji lávu ledu dám
zbývá jen pár dní
dotek duší které spí
přesto oči se ptají nemám se bát
nemám utkaný řád
tak tu sníváš v tichém kruhu
mých dveří
vím o zdech kolem
vím o snech
kde chladný stín
víru s ledem zasnoubí
dávám svou lávu na něj



Zklamaná

mám nebe zklamaný
pro tebe jsem jenom nová
znám sebe nestavím
v planině co pýchu schová
nespoléhej nejsem
nespoléhej nejsem tvá
touha mívá když se stmívá
mámivou podobu snů
hvězdy vzplály pýchu spálí
cesty znám do nových dnů
mám oči zklamaný
hvězdy na nebi se ztrácí
okna zhasínají utákají stíny
mám duší co se spasí
nepospíchám okna pevně zavírám
zavírám



Nechci tě v mém ránu

kameny se buděj
mlhou přízrak vychází
temné oči studěj
bledá maska nezná smích
táhnou stíny tmou
táhnou stíny tmou
duši sebral dávno čas
bývá napůl živý němá ůsta
nocí bloudí marně hledá
svítání ho skryje zas
duši svou bráním noc je zlá
a temný přízrak volá čí jsem
zavírám bránu černým klíčem
šedivý ráno vláhu posílá
masku mu smývá mizí tíseň
zbývá tu jenom zhaslý svícen
táhnou stíny tmou



Svítá

svítá a nový den už rosa hladí
svítá brány snů mám pod vodou
padám do víru kde se mosty ztratí
smývám poslední touhu zmatenou
padám a mám
svítání na řasách
padám a mám
vstáváš a moje duše daň svou platí
vstáváš a máš masku studenou
váhám ta maska mě už tolik vadí
skrývám poslední touhu zmatenou
spím sto nocí studených
sním jak mě den vítá
mám pár mostů vzdálených
tak vzdálených
mám svou cestu svítá



Tvůj čas nastává

mám jen svůj tep je pevnou sítí
a bledou líc tak akorát
jed chřestýší co pálí kvítí
tím je dnes vše co mám co můžu dát
mám jen svůj tep je pevnou sítí
nehybnou tvář a srdce ledový
podávám ti ruku a já za výhru neručím
spálí tě jed medový
zvoník leští zvon ladí temný tón
tuší že bys trochu líz svádí tebe
nechá touhy znít zlý oko podle čumí
číhá až bys trochu líz
číhá na chvíli tmavou
jed můj chřestýší pálí kvítí
to je dnes vše co můžu dát
dám ti cíl za výhru neručím
míle cesty vedou budu se smát



Miluju dnes

přichází den odchází chlad
u oken každou chvíli svádí drak
utíkám snům na cestě vínem zním
mám už cíl tak si žiju
do oken si zpívám žiju ránem
miluju dnes
ta víra sfing je vzácný dok
žije vším co darů mívá rok
tak krásně spí ty spásu ber
živou dávám ti vodu
do oken si zpívám žiju ránem
miluju dnes
miluju právě tak
jen dnes
pojď taky zpívat s vodou mých řek
jen zlehka otevírej bránu
žíznivý si pak tiše vejdi
podám ti živou vodu k ránu
miluju dnes



Nejseš zlej

svítá padá sníh
snídám touhy z něj
svítání nám přej do dnů
smutný prázdný dům bude spálenej
končí spálenej
svítá tančí sníh
tak tančí čas tvých dnů
máš svůj lék nedá lásku bere jen
pálí víru v nás
ten lék vylévej
na římsu kde se mlha míchá s přeludem
černým jak dým hrany zněj
končí spálenej
s tím černým sám můžeš dál taky bejt
tu mlhu znám bude zlá budeš zlej
budeš spálenej
mám slepou víru tu si dej
neskončíš spálenej



Prochlastanej ráj

zubní pastu tu můžu mít
nejlepší je spofavit
kousek chleba a řádnej špek
piva častej závdavek
to je dobrý
to je dobrý
to je dobrý
prochlastanej ráj




Anton Hirsch (Lp. 1927)